Batohy na záda… a můžeme do terénu. Autobus nás dovezl k okraji lesa, odkud nás červená značka navigovala k rozhledně Milíř. Cestou nás doprovázelo pomalu jedoucí auto s plošinou, které mířilo ke stejnému cíli. Viděli jsme přípravné práce na opravě rozhledny poškozené strakapoudem, který si do dřevěných sloupů tvořících konstrukci vykloval dutiny a v jedné z nich dokonce zahnízdil. Pozdravili jsme se s místním vodníkem posedávajícím na břehu tůňky a kouřícím dýmku, se sovou, která dohlíží na dřevěnou stavbu rozhledny, s čertem, co by měl snad strašit kolemjdoucí a s odpočívajícím zeleným koníkem. Po posilnění, v podobě objemných svačin, jsme vyrazili za šipkou navigace směrem k rybníku Cikán. Po chvíli Slunce vystřídaly temně šedé mraky, kolem byla tma a ticho. Naše kroky se prodloužily a zrychlily. Dalšímu cíli, rybníku Biřička, se nedobrovolně obloukem vyhnuly. Přihnal se vítr, který nás popoháněl rychleji a rychleji. Úkrytem se nám stala zastávka autobusu s lavičkou. Nebe hřmělo, blesky se předháněly, voda cákala a smáčela nám nohy. Silnice se rozsvítila světly aut a odrazy těchto světel. Trolejbus nás odvezl na zastávku ke škole. A špekáčky, kterými nás maminky vybavily? Poradili jsme si. Náš výlet do přírody jsme zakončili ve školní kuchyňce. Byly výborné, děkujeme!!!

Výprava to byla dobrodružná. To se v přírodě někdy stává. A příště se máme na co těšit. Bude ohýnek!!!