Počasí je toto jaro jako na houpačce – jeden den svítí sluníčko a druhý den prší. Proto jsme i den v přírodě za poslední dva měsíce několikrát odložili. A když už jsme se konečně rozhodli, že následující den do přírody vyrazíme, probudili jsme se do ošklivě zamračeného rána. Uvěřili jsme ale meteorologům, kteří slibovali, že z mraků zakrývajících celé nebe pršet nebude a na Biřičku jsme přece jenom odjeli. Byla to trochu sázka do loterie, ale štěstí nám tentokrát přálo. Nakonec za celou dobu nespadla ani kapička, a i když bylo chladněji, chvílemi na nás přece jenom vykouklo i sluníčko. Les byl po předchozích deštích svěží a voňavý, plný pomalu odkvétajících konvalinek a našli jsme dokonce i krásnou muchomůrku růžovku, pro houbaře známou pod názvem masák. Protože ale byla jedna jediná, nechali jsme ji v lese pro zvířátka. Pohádková stezka nás zavedla až do Roudničky, odkud jsme se autobusem vrátili zase zpátky ke škole. A protože – hlavně ty menší – už bolely nožičky, byly jsme moc rádi, že nemusíme pěšky…