Na přelomu měsíce května a června se vydala skupina 18 dětí na ozdravný pobyt do přírody. Navštívili jsme Jestřebí hory, krásnou malebnou krajinu plnou luk a lesů uprostřed chráněného území Broumovska. Propojení přírody, učiva a vrtochů počasí nám připravilo nezapomenutelné zážitky.
Po příjezdu na „chalupu“ jsme se ubytovali, naobědvali a po náročném cestování si odpočinuli. Pro některé děti byla skutečná jízda vlakem – rychlíkem a regionální dopravou opravdu ojedinělá a nezvyklá.
Odpoledne nás čekala přírodovědná stezka s utajeným cílem. Během cesty jsme plnili úkoly a získávali body, abychom na závěr dostali zaslouženou odměnu. Cílem cesty byla rozhledna Žaltman a odměnou nejen „dobrůtka“, ale i nádherný výhled do daleké krajiny. Mohli jsme obdivovat hory Krkonoš i na polské straně, vzdálenou vodní nádrž Rozkoš, ale i blízké vzrostlé smrky, bezy i břízy.
Na zpáteční cestě jsme se zastavili v doupěti loupežníka Lotranda a vyzkoušeli si svoji zdatnost, odvahu a horolezectví na skalách.
Večer jsme zpívali s kytarou a hráli vědomostní soutěže Aktivity a Milionáře.
Druhý den jsme navštívili Malé Svatoňovice, s kterými jsou svázány osobnosti Karla a Josefa Čapka. Připomněli jsme si pro nás nejznámější dílo „Dášenka“. Také jsme objevili vedle muzea a sochy Čapkových, cukrárnu pojmenovanou po slavném štěněti. Sladkou odměnu jsme si náležitě zasloužili, vždyť jsme zdolali 5km trasu z Jestřebí boudy do Malých Svatoňovic.
Bylo slunečné, bezoblačné počasí a nám se otvíraly daleké výhledy do krajiny a Malých Svatoňovic. Při zpáteční cestě jsme na vlastní kůži poznali, co je bouřka v horách a deštivé počasí. Všichni jsme cestu zvládli a už jsme se těšili na večerní program.
Většina dětí je členy divadelního souboru Slunovrat a tak jsme si nenechali ujít příležitost zopakovat si naše vystoupení s Michalem Hrůzou.
První červen – mezinárodní den dětí. Netradiční dopolední výuka byla plná her, soutěží a poznání. Dvojice dětí procházely připravené úkoly a snažily se, co nejlépe je splnit. Na konci pro všechny byla připravena sladká odměna.
Odpoledne nám přálo počasí, a tak jsme se vydali na Slavětínskou rozhlednu. Cesta lesem příjemně ubíhala a zanedlouho jsme se ocitli před rozhlednou. Do výšky 22 m se tyčila dva roky stará rozhledna, která budila respekt a u některých dětí i strach, ale i zároveň výzvu ji zdolat. Opět jsme měli jako na dlani scenérii a panorama Krkonoš, Rýchor, Vraních i Javořích hor, Kamienne Góry i Hejšovinu.
Na zpáteční cestě jsme nasbírali klestí, popadané větvičky a už jsme se těšili na podvečerní táborák s opékáním buřtů. Pro mnohé z nás to byl báječný zážitek – připravovat oheň, sedět v blízkosti ohniště, opékat a pak si pochutnávat na výborném buřtu. Poslední vuřt byl dopečený a obloha se zatahuje, přicházejí zlověstné mraky a s nimi první kapky deště. Rychle jsme vše uklidili a pokračovali ve večerním programu uvnitř budovy.
Najednou jsme z okna zahlédli barevnou záři. Z lesa vystupovala duha, která se klenula nad chalupami a lesem. Vzápětí jejím odrazem se na nebi objevila další. A obloha dostala barevný duhový nádech.
Následující den nás čekal celodenní výlet do teplických skal. Nejprve jsme museli sejít do Radvanic na vlakové nádraží, ale příjemná cesta lesem, sice 2,5 km, nám rychle uběhla. Ve skálách jsme si vybrali 4 km prohlídkový okruh. Rozdělili jsme se do tří skupin podle věku a zdatnosti dětí. Obrovské skály, připomínající permoníka, Krakonoše, Karla IV. nebo sumce, obrovský míč a další útvary, v nás budily úžas, pokoru a respekt. Na začátku trasy jsme mohli vystoupat na skalní hrad, kde se nám otevřela krajina a výhledy na další skály. Jen někteří z nás dokázali po příkrých schodech dojít až k „hradní bráně“! Posléze jsme objevili jeskyni ve skále, kam jsme se mohli podívat a dostali jsme se až do nitra skal. Obdivovali jsme nedotčenou přírodu a skály, které příroda po tisíciletí tvořila do dnešní podoby. Ve skalách hnízdil sokol stěhovavý a právě měl mladé. Díky tomu byl prohlídkový okruh uzavřen. Ale nám to nevadilo, neboť i stejná zpáteční cesta nám dala nahlédnout do dalších zákoutí přírody.
V odpoledních hodinách jsme se vraceli opět vlakem do Radvanic. Ještě nás čekala cesta na Jestřebí boudu, která je na Pasekách, 740m.n.m.
Před námi byl poslední večer. Nemohli jsme si nechat ujít tradiční karnevalovou diskotéku, na kterou jsme se všichni těšili. Důležitý úkol měl hlavní DJ Péťa a karnevalové masky. Nezapomněli jsme ani na přání k Martinovým narozeninám.
Poslední den byl ve znamení hodnocení, odměn a diplomů. Uklidili jsme „naši chalupu“ a po obědě jsme se vydali na cestu domů.
Všem se nám pobyt náramně líbil a už nyní se těšíme na příští nové zážitky a dobrodružství!