Ve středu 20. září 2017 bylo v mnoha třídách před půl devátou živo – oblékali jsme se na cestu ke Kunětické hoře. Jelo 14 tříd- speciální, autistické, základní a praktická škola -se svými vyučujícími, a proto pro nás přijely dva velké autobusy. Cesta úzkou silnicí uběhla bez komplikací, na parkovišti pod hradem jsme se rozdělili do dvou skupin. Někteří šli do lesa hledat perníkovou chaloupku a druzí obdivovali  stoletý hrad.
Menší děti šly na vyprávění a prožitkovou pohádku do Perníkové chaloupky. Čekal tam na ně pan vypravěč, která zkoumal, jestli děti pohádku dobře znají. Vysvětlil nám, že Ježibaba nebyla zlá, když chtěla děti upéct. Ona pekla perníky, které byly moc hezké, a tak měla i dobré srdce. Jeníček s Mařenkou ji rozzlobili, protože se neuměli chovat: nezaťukali na dveře, nepoprosili o jídlo, a vlastně kradli perník ze střechy. Po pohádce šli všichni procházkou lesem, kolem pohádkových postaviček, až do Perníkové chaloupky s Ježibabou. Odměnou byl pro každého perníček. Naši silní kluci Ježibabě ještě pomohli s neposlušným koštětem. Děti si pak prohlédly ukázky různých druhů perníků. V další místnosti bylo nebe a peklo – tam se dalo i sklouznout. Návštěva se všem líbila!
Větší děti vystoupaly na kopec, kde stojí už pět set let stavba, kterou známe jako Kunětickou horu. Ještě před několika desítkami let z ní zbyla ruina, ale v posledních pár letech ji postupně památkový ústav rekonstruuje a zvelebuje. Čas do otevření expozice jsme využili ke svačině, a k obhlídce podhradí. Děti sledovaly menší stádo koz, které se tam pohybuje asi častěji, soudě podle „stop“ na zemi, kterým jsme se snažili vyhnout. Bohužel bylo mlhavo, a tak nebyly vidět siluety hor – Krkonoš a Orlických hor.
Dva průvodci se nám pak věnovali v prostorách hradní kaple a ve vlastním hradu. Viděli jsme znak Pernštejnů a vyslechli pověsti o jejich znaku a o pokladu. Prohlédli jsme si unikátní diamantové stropy, hladomornu, věž se 135 schody, rytířský sál a také expozici kostýmů z televizních pohádek. Postavy Trautenberka a Krakonoše, vodní a ohňové víly anebo Anděla a Čerta z nejnovější pohádky Anděl Páně – děti většinu z nich dobře znaly.