Jestlipak víte, kdo musí mít výbornou fyzickou kondici, pro strach uděláno, nosí šedomodrý oblek a jezdí v červeném autě? Koho můžeme v případě potřeby zavolat telefonním číslem 150? Myslím, že jste všichni uhodli, koho jsme v rámci exkurze k tématu, o kterém si právě povídáme, byli navštívit. Určitě jste ani na chvíli nezapochybovali o tom, že přípravná třída s druháky si zašly prohlédnout hasičskou zbrojnici. Přestože jsme počítali s tím, že se zdržíme asi hodinu, nakonec jsme zůstali mnohem déle. Viděli jsme mnoho aut (auto pro vyšetřovatele příčin požáru, auto dekontaminační, auto s žebříkem, auto s jeřábem, auto s cisternou na vodu, hasičský autobus pro evakuaci obyvatel a některá další včetně jejich vybavení), ale i hasičské čluny, spouštění se po tyči, slyšeli jsme výjezdové hlášení, sirény, paní učitelka si mohla zkusit hasičský oblek, dozvěděli jsme se o náročných podmínkách pro přijetí, rozložení služeb, režimu dne i typech zásahu. Byli bychom si ještě povídali, kdybychom nedostali hlad a žízeň. Ale představte si, že jsme se do školy vrátili celí mokří od hlavy až k patě. Kdo by hádal, že jsme si na závěr exkurze vyzkoušeli i hašení, ten by se tentokrát mýlil. To jen vydatný jarní déšť pečlivě zalil trávu, stromy i nás. Ale na déšť jsme se nezlobili, protože už víme, jak moc je voda potřebná a prospěšná, stejně jako to vědí ti, kteří mají na konci telefonního čísla malý rybníček…Tak nezapomeňte – 150!