Divadelní soubor Slunovrat je na scéně již bezmála 17 let. Sdružuje mladé lidi, děti, studenty, kteří mají rádi zpěv, tanec, písně, pohyb. Ale důležitým pojítkem všeho je dlouholetá vedoucí souboru Blanka Vávrová.
Divadelní představení „Vůně tymiánu“ letos svedlo dohromady mladé umělce a folkovou skupinu Kantoři. Jedinečnou atmosféru na pódiu vytváří živá hudba skupiny Kantoři s baladicky laděnými písněmi. Zaznívají první tóny písně „Carrickfergus“ a na pódium přicházejí první herci s růží. Všichni se setkají a míří „Zpátky do kopců“, kde rozfoukají drobná peříčka do hlediště. Písně provází symbolika, životní příběhy každého z nás. Následuje píseň „Vím, kam jít“, je to rodina, pospolitost, ale i touha jít do světa a být samostatný. Co by byl život bez lásky? A s láskou přichází touha, radost, štěstí, ale i smutek a zklamání. V písni „Tažní ptáci“ o tom vypráví smutná nevěsta. Přichází naděje, spokojenost, všední žití a k tomu „Rybářskej ráj“. Co se stane, když „Mrholí“? Mladé herce nic nepřekvapí, deštníky jsou na scéně a s kapkami deště tancují. „Vůně tymiánu“ – kytice je téměř dovita. Víra a naděje, o nejen tyto, se herci podělí s publikem. Přinášejí malovaný kamínek naděje a porozumění. Závěr vystoupení graduje v písni „Pán tance“. Zažít si svůj příběh, projít životem a znovu se setkat se svými blízkými a milovanými. Zbývá poslední květina…
Vystoupení hendikepovaných lidí je emočně nabité a svou pozitivní energii předávají publiku, které ji v závěru opětuje dlouhotrvajícím potleskem. Pro umělce je potlesk a ocenění jejich vystoupení obrovskou odměnou a uznáním.
Autorka článku: Mgr. Lenka Vlková
