Jede, jede mašinka…zpívali jsme si v duchu, když jsme nasedali 29.9.2015.do hradeckého výletního vláčku. Té naší mašince se ovšem nekouřilo z komínka, jako v písničce, neboť naše mašinka nebyla parní, nýbrž motorová. O tom jsme se mohli přesvědčit na vlastní oči, když jsme cestou zastavili u čerpací stanice doplnit mašince poloprázdnou nádrž. Projížďka byla moc pěkná, pan řidič příjemný, jízda bezpečná, vyprávění zajímavé a být o pár stupňů tepleji, neměl by náš malý výlet hradeckými uličkami a náměstíčky chybu. Snažili jsme se sice nad ledovým průvanem vyzrát spuštěním postranních plachet, tepla nám to však nepřidalo, zato se výrazně zhoršil výhled, proto plachty záhy zase putovaly nahoru. A tak – ačkoliv jsme se předem dokonce prozíravě vybavili teplými dekami a měkkými polštářky – podsedáčky, vystupovala většina z nás v cílové stanici značně ztuhlá, zimou se třesoucí a zuby drkotající. Moc se nám ale líbilo, že si pro nás vláček přijel až ke školní jídelně a tam nás také vysadil, i díky tomu jsme byli zpátky v teplé školní budově coby dup. Aby ale vláček absolvoval tuto cestu navíc, bylo nutné obsadit všech 36 míst. Pro ty speciální třídy, na které se nedostalo, vyjížďku zopakujeme, až rtuť na teploměru pokoří dvacítku, tedy nejspíš na jaře. Počkáme si na vlaštovky, až se vrátí z Afriky, ty totiž nejlíp poznají, kdy už u nás sluníčko hřeje tak akorát. Tak se těšte, bude to fajn!