Od 1.9. 2016 došlo novelou Školského zákona a následně prováděcí vyhláškou č. 27/2016 o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami k naprosto zásadní změně ve vzdělávacím systému tohoto segmentu školství.

Základní škola praktická již terminologicky neexistuje. Nedílnou formou podpory bude Individuální vzdělávací plán.

Všichni žáci na 1. stupni (1. – 5. ročník) jsou vzdělávání podle Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání (běžná škola).

Žáci na druhém stupni (6. – 9. ročník) jsou vzděláváni v dobíhajícím programu dle Školního vzdělávacího programu zpracovaného podle Rámcového vzdělávacího plánu pro základní vzdělávání – přílohy upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením.

Do základní školy jsou zařazováni žáci, kteří ani s velkou péčí a pomocí  nejsou schopni zvládnout učivo základní školy. Zásadně musí  být odborným posudkem potvrzeno mentální postižení a doporučena změna vzdělávacího programu (vřazení). Nedílnou podmínkou vřazení je vždy informovaný souhlas zákonných zástupců.

Po úspěšném dokončení devátého ročníku  „ Žák(yně) získal(a) základní vzdělání“.
Podmínkou úspěchu při vzdělávání je zohlednění  osobnosti dítěte (stupně postižení, temperamentu, psychických  zvláštností, specifických poruch učení ) a sociálního zázemí.

Rozmanitými formami práce se snažíme získat aktivní zájem  dětí o učení, vytvořit motivující prostředí a příjemnou atmosféru.

 Základní škola se dělí na 1. (1. – 5. ročník) a 2. stupeň ( 6. – 9. ročník)

1. stupeň 

Má zásadní význam, je to období zpočátku adaptační a přípravné, dítě se stává školákem, poznává prostředí školy, získává nejzákladnější návyky a dovednosti při školní práci, upevňují se základní hygienické a sociální návyky.

Hlavním cílem je osvojení si základů čtení, psaní a počítání. Dítě, které věkově spadá do tohoto  stupně, má nižší schopnost přizpůsobení se novým situacím než dítě neretardované díky menší pohyblivosti psychických  procesů, primitivnějšímu a nevyzrálejšímu myšlení, celkové  infantilnosti.

Tento stupeň má i diagnostický  charakter, má zjistit, zda dítě odpovídá svými  schopnostmi požadavkům vzdělávacího programu.  Počet hodin pro jednotlivé  předměty je dán učebním plánem, třídní učitelé mohou  uspořádat vyučovací předměty do bloků nebo využít tradičního rozvrhu hodin.

Nedílnou součástí je zakomponování pohybových aktivit, které  zlepšují psychosomatickou výkonnost dítěte.

Součástí učebního plánu je i individuální logopedická péče realizovaná v předmětu „řečová výchova“

2. stupeň

Je zaměřen na získávání vědomostí, rozvíjení dovedností a návyků, které žáci využijí v osobním životě.  Výuka je již cíleně zaměřena na integraci žáků do společnosti (profesní i osobní). Důraz je kladen na  profesionální orientaci žáků směřující k tomu, aby se žáci  vyučili v některém učebním oboru na odborných učilištích, či se stali studenty praktických škol. Významná je i příprava na  plnění role občana a rodiče.

Jednotlivým  předmětům je zpravidla v rozvrhu dán přesný počet hodin a  jejich rozvržení do školního týdne.

Je možné využít volnějšího rozvrhu, přeskupení  vyučovacích hodin tak, aby byla výuka byla přizpůsobena aktuálnímu  psychickému stavu a možnostem žáků. Žáci by již měli ve vzdělávacím procesu uplatňovat samostatné tvůrčí aktivity, tvořivé myšlení a logické uvažování. Velmi důležitou součástí je i rozvoj komunikace.

V tomto stupni nabývá na významu prevence trestné činnosti,  protidrogová a sexuální výchova.

Zásadní pozornost je věnována volitelným předmětům  a zájmovým kroužkům.